Ještěže jsme vytrénovaní v improvizaci z minulých kempů – Království Rovnováhy bylo plné nečekaných zvratů. A my jsme je všechny chytli a vyrovnali a vyvážili a do svých dalších příběhů odjížděli naplnění blízkostí a láskou.

Začalo to tím, že nedorazil Davído. Udělal nějakou blbost, ztratil se a nemohl najít sebe ani zámek. Naštěstí se mu podařilo poslat dopis. Tak jsme postupně hledali tajemství rovnováhy. Honza Macek a Ruda Waypa nám ukázali, že je možné přechytračit gravitaci a postavit velké kameny na úplně malinké. Stačí chvíle úplného soustředění.

A pak jsme za kameny vyměnili svá těla a zkoušeli, kolik rovnováhy máme v sobě. Vznikly neuvěřitelné rodinné sochy, divné styly chůze, létali jsme vzduchem, chodili po laně.

Zkoumali jsme svá chodidla, která nás nesou a ušili pro ně bosonohé sandálky. Museli jsem nejdřív od podivných trhovců získat materiál, pomoct si navzájem obkreslovat nohy, naučit se motat provázky a nakonec udělat botky krásnými a jedinečnými.

Pořád to ale k ničemu nebylo, od Davída chodily jen zmatené dopisy. Nakonec to ale vymyslel. Když nám od něj chodí dopisy, pošle se prostě v balíku. My už jenom musíme najít v noci před úplňkem kouzelnou vílu, vytvořit světelnou šou pro vodníkovo jezírko a zazpívat jí píseň, kterou určitě nezná. Jezírko září jak po něm plují osvětlené loďky. Měsíc září. Putujeme lesem. Zpíváme novou píseň. Víla nikde. Emička ještě zkusí písničku o mamince a o sluníčku. Nic. Zklamaně se vracíme k jezírku. Tam stojí obří balík. A v něm – místo Davída-skřítka obří černý kouzelník. Překvapený, proč je na zámku a ne na Kanárech na kouzelnické konferenci. Prostě Pošta zaměnila balíky.

Někdy se to tak stane, že se naše přání naplní jinou cestou než si vůbec umíme představit. Někdy se až za dlouhý čas všechno poskládá tak, že tomu začneme rozumět. Nakonec to dobře dopadlo s Davídem i vílou i dětmi i rodiči. Jak řekl někdo vědoucí: “Všechno nakonec dobře skončí. A jestli to dobře neskončilo, tak ještě není konec.”

Toto Království bylo opět mezinárodní. Byla s námi kamarádka ze zahraničních projektů Zsuzsi Egry, učila nás jemné techniky, jak zacházet s emocemi dětí, a taky hodně divoké hry. Zjistili jsme taky, že na Královstvích existuje královská řeč, takže se snadno domluvíte i s maďarskými holčičkami nebo tatínkem z Austrálie.

Rovnováhu jsme trénovali s naší učitelkou jógy Bárou a v úplňkové noci jsme pozdravili Měsíc. A měli velkolepou noční oslavu, když přijela skupina Nanaj – světla a tanec. A dojetí, když muzikantům přes padesát lidí nečekaně zazpívalo jejich písničku:

Minulost dej větru a budoucnost zas Zemi

Všechno co chceš je jen šepot tvojí mysli, co se bojí

Ať z tebe mluví láska nebo zůstaň němý

Život občas bolí, ale stejně za to stojí

Tak nech to být

Nemusíš žít v zajetí v zajetí v zajetí

No tak nech to být

Jinak ti tahle chvíle uletí uletí uletí