Království Jógy zámek 2018

Tak původně jsme si mysleli, že si jen tak hezky zacvičíme. Ale co myslíte. Druhý den ráno, když přijel tatínek kouzelník a předváděl nám co umí, místo králíka vyčaroval dopis od Obludy. Ano, od té Obludy, která nám před dvěma lety ukradla srdce zvonu. Tentokrát nás prosí o pomoc pro sebe a své příbuzné. Je úplně ztuhlá, nemůže se ani smát, hrozí jí, že bude musí jít za příbuznými do útulku, hnusného Domova Oblud, odkud už se nikdy nedostanou.

Tak se pouštíme na cestu hledání pružnosti těla a mysli. Cvičíme jogínské másany s Bárou Vlasákovou a taky jógu smíchu s Luckou Bezděkovou, učíme se mňamu a nemňamu, ohýbáme železo s Liborem Holšánem

Skládáme hudbu s Lukášem Pelcem, a zpíváme a tančíme a hrajeme divadlo s Hankou Růžičkovou a Davídem Chábem…. den za dnem… až to dobře dopadne

Království je o královských kvalitách v nás. Blízkosti, důvěře, vůli, radosti, čistotě, spolupráci… Nikdy nekončí.

 

 O čem bylo divadlo?

Divadelní improvizace je jeden z hlavních pilířů letních kempů Království. Protože co víc potřebujeme do života než zjednodušit pravidla, která drží bezpečný prostor, a v něm s lehkostí a hravostí reagovat na změny, které život přináší? Vteřinu za vteřinou… Vyměnit ustaranost za zvědavost na každý další okamžik a legraci.

Letošní příběh Oblud, které byly velmi ztuhlé a utekly z Domova Oblud na metalový koncert a pak unikaly před zběsilou vedoucí Domova Oblud až se v mnoha dobrodružstvích naučily pružnosti a byly svobodné. Trochu mrazivá byla poslední věta vedoucí Domova Oblud, když zjistila, že své Obludky už nepochytá: “Nevadí… ještě těch ztuhlých mám plné hlediště.”

V hlavních rolích skvělé děti a taky Hanka Růžičková jako vedoucí Domova, puma i lekárnice, Davído Cháb jako nejbláznivější Obluda, Barbora Vlasáková jako jogín, kterého obludy ulovily a vylouhovaly z něj jógi čaj…

Anebo jinak slovy Davída:

PROSTĚ MILUJU TAKHLE ŘÁDIT…

s dětmi v rámci improvizovaného DIVADLA spolu s Hankou Růžičkovou.

• Jógi čaj si uvaříme z jogínky.
• Potřebujeme se ochladit, sestrojíme si ze sebe samých mrazák.
• Potřebujeme letět do pralesa, sestrojíme si ze sebe samých i letadlo (když jsme zmákli mrazák, letadlo nemůže být o moc těžší, že ano) No, pak jsem teda chtěl zkusit ho řídit a omylem jsem ho (a tím nás všechny) poslal střemhlav do moře, tak jsme museli doplavat na ostrov po svých (rukách)
• Zachrání nás až leknuti v pralesní lekárně.
• Uprostřed děje mě malá Mája úpěnlivě prosí, že chce pochovat. Přeruším na 10 sekund děj s tím, že veřejně vyhlásím, že Mája chce pochovat a pak se bude pokračovat. Pochovám ji, Maja je spokojená a jede se dál.

Boží na tom je to, že když tam s dětma jsme naplno v tom příběhu, nevím nic o divácích ani dějové lince.. Prostě jsem letadlo, mrazák, nebo čile konverzuju s pumou, co nás chce sežrat v pralese..

Vděčnost, že si můžu tyhle blázniviny užívat..