Hlas zvonu nás volá zpátky k sobě. K sobě domů. Někdy tón zvonu dlouho doznívá…
Máme za sebou první z kempů, které nesou neobvyklou kvalitu:
Tak jako jednotlivci poznáváme sami sebe, tak tady se stává rodina Bytostí, která poznává sama sebe. A rodiny dohromady tvoří společenství.
Je to docela silný. Otevírá se prostor, kde můžeme naživo vidět, jak jsme každý jiný. Jak můžeme začleňovat naši rozdílnost do fungujícího celku. Kolik v sobě máme jako dospělí přesvědčení, že víme, co děti potřebují a chtějí. A jak je pro všechny úlevné a léčivé se prostě dívat a ptát a být zvědaví jeden na druhého…
Je toho tolik, co jsme zažili za pět dní.
Inspirováni summercampem v anglickém Embercombe skládáme tým, Věrka Lišková objevuje kouzelný prostor zámku v Bílých Poličanech. Přes pečlivou přípravu se všechno rodí každou minutou. Příběh kempu, který tvoří společně dospělí i děti nás provází, díky němu se učíme hrát na hudební nástroje (Lukášova “hudební mandala” dokáže udělat muzikanta z každého), s Pepou Salabou si každá rodina tvoří formy a odlévá svůj rodinný bronzový zvon. Každá rodina má jiný tón. Melodie kterou tvoří otevírá náš společný koncert ve venkovském kostele. S Hankou Růžičkovou se rodí představení dětského improvizačního divadla – mnoho rodičů uronilo slzu – vidí své děti z jiných úhlů pohledu.
Každým dnem nás provází technika Mama a tata čas – půl hodiny plné pozornosti přáním dítěte. Učí nás to pracovat s hranicemi, laskavými a jasnými. Děti v tomto čase rozkvétají.
Odpolední tři hodiny pro rodiče věnujeme tématu základních vývojových potřeb dětí, učíme se číst neverbální signály těla, odpočítáme při tanci nebo meditaci. Povídáme si. Zjišťujeme, že je marné předstírat, že jsme dokonalými rodiči – je to uklidňující a vlastně zábavné.
No a taky tu máme Lukášovy kozičky s kůzlaty. Stavíme jim přístřešek. Děti každé ráno před ranními výberem rozcviček běží a dojí je. Po pár dnech společně vyrábíme kozí sýry. Katka Pelcová nás provází, učíme se zase něco nového.
Poslední den “Děti vaří rodičům” – z kozích sýrů a zeleniny, ovoce, s nadšením.
Tvoří se společenství, které odváží principy láskyplné rodinné komunikace domů, za zdi zámecké zahrady, do každodenního života. Zůstáváme v kontaktu.
Moc děkuji za odvahu do toho jít Věrce Liškové, Hance Růžičkové, Lukáši Pelcovi, Blance Junové, Anetě Brátové, Báře Vlasákové, masérce Magdě Čáslavské, asistentkám Zdeňce Šulcové, Ivetě Malé, Lence Skurčákové, kuchařce Janě Dreieckerové, mistru uměleckého řemesla Pepovi Salabovi, bubeníkovi Davídu Chábovi. A také panu Martinu Čížkovi, řediteli toho celého hasičského vzdělávacího areálu a týmu jeho zaměstnanců. Byl to dobrý start.
Nejnovější komentáře